.jpg)
Svatební cesta 1.Den
Ranní odjezd z Brna se nám časově nezdařil. Ikdyž jsme vyjížděli až kolem 13hod, tak jsme zvládli docestovat do Štrasburku a zažili město v podvečerní čas. Zrovna ve městě probíhaly nějaké slavnosti/oslavy nebo něco podobného a v ulicích byla spousta mladých veselících se lidí. Město je moc příjemné a určitě bychom se tam jednou chtěli ještě vrátit a pokochat se i v denních hodinách.
Nocleh jsme vyřešili přespáním v autě u lesa v jedné německé vesničce SCHUTTERWALD kousek od francouzckých hranic.
TIP pro dnešní den: návštěva Štrasburku.
2.Den
Tento den začalo francouzské dobrodružství.
2.Den
Tento den začalo francouzské dobrodružství.
Směřovali jsme ke kostelíku Capela de Ronchamp, ale cestou jsme zastavili ve městě Belfort, kde se nám z dálky líbila citadela. I přes polední vyšší teploty jsme se nezalekli mnoha schodů, které na citadelu vedly a vydali jsme se až na nejvyšší vyhlídku, ze které byly krásná panoramata a vstup byl zdarma. Pevnost byla rozsáhlá a celou sme ji neprošli-raději jsme zamířili na náměstí a dali si v kavárničce naši první francouzskou kávu :)
Po kávičce jsme plní energie a nadšení pokračovali již ke zmíněnému kostelíku od architekta Le Corbusier. Platilo se vstupné 8 eur a tak jsme chvilku zvažovali, zda jít či né. Ale rozhodli jsme se pro první možnost a udělali jsme dobře. Stálo to za to. Zajímavá stavba a klid všude kolem dokola.
Pro tento den nás čekal už jen přesun k Lyonu a hledání místa na přespání - zase v autě :)
TIP:komu se líbí zajímavé stavby, tak nešetřit a navštívit kostelík :)
3.Den
Ráno nás pokropil při chystání snídaně děštík, tak jsme snídali během cesty. Poprvé jsme zaplatili mýtné na dálnici a směřovali do Orange. Oběd jsme si udělali na jednom odpočívadle u dálnice, kde bylo přímo místo pro piknik. Naše stolování bylo tak asi průměrné, máme ještě co dohánět, ale byli i horší stolovníci :) Hold začátky jsou těžké, ale my to doženeme a za chvilku budeme jako zkušení piknikáři a kempaři :) Protože nás to baví:)
Sault je považován za centrum levandule a také za výchozí bod pro dobrodružnou, ale krásnou jízdu, která vede 26km dlouhou strží řeky NESQUE s několika vyhlídkovými terasami. Jelikož jsme povahy lehce dobrodružné, tak jsme samozřejmě tuto cestu absolvovali a bylo to parádní. V jednom místě jsme u vyhlídky objevili cestičky, které vedly až na dno strže, ale nebyli jsme dostatečně vybaveni na sestup, proto jsme se po pár set metrech raději rozhodli vrátit k autu a tento zážitek si nechat na příští cestu po Francii :)
Další zastávka se jmenovala CARPENTRAS, kde jsme obdivovali zasklenou pasáž Boyer a procházeli se uličkami. Dali jsme si kávičku a džus na náměstí, kde pan číšník neuměl anglicky - sice nám řekl, že trochu mluví anglicky, ale když sjme si chtěli objednat džus, tak nám vůbec nerozuměl :) Museli jsme mu to napsat na mobilu, bylo to úsměvné...ale džus jsme nakonec dostali. při cestě k autu jsme chvilku bloudili, protože ani jeden jsme moc nekoukali po záchytných bodech, abychom k autu zpět trefili...naštěstí Lukajdův orientační smysl nezklamal a vše dobře dopadlo:)
V malém městečku VENASQUE jsme se opět procházeli uličkami a říkali si, jak je tady všude krásně. Dnešní tour de France jsme zakončili v PERNES-LES-FONTAINES. Jak již název napovídá, tak jsme narazili na spoustu kašen, věž s hodinami, starou městskou bránu s kapličkou a zastřešenou tržnicí ze 17.stol.
5.den
Vstávali jsme docela pozdě, ale nemohli jsme za to:) pršelo a pršelo a tak se stejně nedalo nic jiného dělat než spát a spát:) Před odjezdem z kempu nám naši sousedi darovali nafukovací lehátko, aby jsme nemuseli ležet na karimatce:) Byli moc hodní.
Zamířili jsme do malé vesničky FONTAINE-D-VAUCLUSE, kde byla smaragdově čistá řeka, v centru plno obchůdků a směrem k prameni řeky, který byl ve skále, spousta stánků se suvenýry - převládaly kýče. Byli jsme ve velkém očekávání, že uvidíme, z čeho tak krásně čistá řeka vzniká, ale byli jsme pohledem na pramen docela nemile překvapeni. Tedy, ten pramen byl hluboko ve skalách a před skalami bylo něco jako jezírko se zapáchající nahnědlou vodou...no - nechápu:) v okolí - v korytu řeky - byly velikánské balvany a podle pohlednic a fotek se přes tyto balvany valí voda, když hodně zaprší nebo taje sníh. Ty balvany vypadaly jako hřbety od mamutů - trošku jako v pravěku:)) Lukajda samozřejmě musel vše prozkoumat a tak se vydal vstříc mamutí hřbety a já raději cupitala po chodníku.
Další zastávka byla u fotogenického kláštera SENANQUE. Před klášterem bylo pole levandule, plno turistů, ještě více fotoaparátů a pěkný obchodek se suvenýry a klášterními produkty.
Dále jsme pokračovali k půvabnému městečku GORDES. Zde jsme si po prohlídce města, které bylo úžasné, dali na náměstí kávu a po chvilce pokračovali dál v našem poznávání.
Cestou k městečku ROUSSILLON jsme míjeli levandulové pole - nešlo nezastavit..
V městečku ROUSSILLON, se nám velmi líbilo. Vstup na okrovou stezku jsme stihli těsně před zavírací dobou a proto nám byla dovolena jen kratší trasa - ale to bychom se nesměli jmenovat fiškusové, abychom samozřejmě neprošli tu delší. Naštěstí jsme byli rychlí a nezavřeli nám bránu. A taky jsme nebyli jediní, které musel hlídač vyhánět:))
Jelikož se nám v městečku moc líbilo, tak jsme zůstali i na večeři a šli do restaurace, ze které byl výhled do údolí. Krásně svítilo sluníčko a vše bylo oranžové.
Večer jsme měli menší zádrhel s kempem. Bylo docela pozdě na hledání kempu a když jsme konečně do jednoho dojeli, tak nás pan majitel už neubytoval. Řekl, že je zavřeno - hold jsme přijeli 20 minut po zavírací době...tak trošku naštavní jsme museli odjet a doufat, že někde něco ještě najdem nebo nás čeká noc v autě....ale všechno dobře dopadlo a u města RUSTREL nás i přes večerní hodinu do kempu pustili. Stan jsme si postavili vysoko na kopci mezi zakrslými stromy. Byl to trošku kovbojský kemp - jmenoval se Colorado (http://www.camping-le-colorado.fr) - kolem 22eur :) kousek od nás byli další Češi, ale nebyli moc hluční:)
6.den
Po snídani jsme vyrazili do městečka OPPÉDE - LE - VIEUX. Vyjeli jsme na kopec a zamířili parčíkem ke kostelu Notre-Dame d'Alidon z 16.století, u kterého byla zřícenina hradu - ta však narozdíl od kostelíku nebyla přístupná.
Poslední dnešní zastávka a tedy i cíl dne bylo město AVIGNON. Chvilku jsme přemýšleli, zda pojedeme hledat kemp kousek od města nebo se ubytujeme přímo v Avignonu. Usoudili jsme, že bude lepší zůstat ve městě, že se aspoň nebudeme muset přesouvat autem a horkotěžko hledat v centru parkoviště. Kemp (http://www.aquadis-loisirs.com/camping-du-pont-d-avignon) - 22eur byl přímo u řeky, kde byla i promenáda a byl za docela slušné penize. Zabydleli jsme se, poobědvali a poté vyrazili objevovat krásy proslulého města. Do centra to bylo pěšky cca 15 minut, takže paráda:)
Prošli jsme se rušnýma ulicema a poté odpočívali v kavárně na náměstí u papežského paláce.
Nejen že jsme měli dobrý výhled na kolemjdoucí, ale i nám k tomu všemu zpívala nějaká operní pěvkyně. Papežský palác jsme si prohlidli jen z exteriéru a kochali se výhledy z jeho teras.
Na legendární most postavený v 13.stol jsme však nešli, platilo se vstupné!! V podvečer jsme se vrátili do kempu, udělali si večeři a odpočívali...jen poklidný večer rušila místní omladina, která na promenádě dělala čurbes :)
7.den
Ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu směr CARCASSONE se zastávkou u PONT-DU-GARD - dva tisíce let starý třípatrový římský akvadukt přes řeku Gardon, vysoký 49 metrů a v hořejší části 275 metrů dlouhý, který byl schopný denně přivádět 20 000 m3 vody od pramene do města Nimes. Zde jsme dorazili v největším parnu v pravé poledne. Bylo to tam moc pěkné a mohli jsme se vykoupat i v řece - Lukajda se řekou jen brouzdal a fotil most ze všech možných i nemožných úhlů :) Bylo příjemné, že u mostu, ke kterému vedla cca 1km cesta od pokladny, byla malá restaurace a WC...a naštěstí i stín se během cesty a v okolí mostu našel:)
Vstup na nejhornější patro - do korýtka - byl zpoplatněn. V okolí byly i turistické stezky, ale šli jsme jen na jednu, která vedla na panoramatické výhledy. Po odpočinku, schlazení a pokochání jsme pokračovali do Carcassone, kde jsme měli zamluvený hotel u letiště
(http://www.booking.com/hotel/fr/etap-carcassonne-aeroport.cs.html?aid=332539;label=gcad-266589_site-mapresults_ucc-CZ_ulang-cs_ucurr-CZK_device-desktop_los-1;sid=0143a7db05ae30bfb4824b80ae2663e5;dcid=1;checkin=2015-01-18;checkout=2015-01-19;ucfs=1;srfid=0d0f40a99a319150ffee5e395bd8b13522792c6cX1;highlight_room=26658905)-48eur/noc/dvě osoby se snídaní.
Pevnost CARCASSONE je krásně zrenovované pohádkové město ( na seznamu UNESCO), které hrálo důležitou roli ve středověkých válečných konfliktech. Uvnitř pevnosti je spousta obchůdků a restaurací. V jedné z nich jsme si dali večeři a mohli tak pozorovat místní ruch. Vstup do pevnosti je zdarma :)
V podvečer jsme vyrazili do hotelu, který byl docela levný, ale nebylo to tam špatné :)
8.den
Po snídani v hotelu jsme pokračovali dál ke španělským hranicím do města PERPIGNAN.
Opět bylo horko velikééééé. Ve městě jsme si prohlídli Katedrálu DE ST-JEAN, která byla postavená z oblázků a červených cihel, dále jsme se podívali na nádvoří radnice a prošli se uličkami. V jedné restauraci jsme si dali jídlo a kávu
a poté pokračovali v cestě k moři do VALERAS PLAGE. Udělali jsme si ještě zastávku na hradu - tvrzi SALES. Mě se moc dovnitř nechtělo, ale nakonec jsem šla také:) Bylo cca 45 min do zavírací doby, což jsme nevěděli, a tak jsme nestihli všechno projít. Jeho mohutné hradby a kulaté věže jsou klasickou ukázkou španělské vojenské architektury a byly pojaty tak, aby odolaly nové hrozbě- střelným zbraním. Uvnitř byly podzemní stáje pro 300 koní a podzemní chodba.
Kemp jsme si vybrali pardání. Nejprve jsme jeli do kempu, který byl přímo u pláže - byl drahý, hlučný a obrovský...a to se nám nelíbilo, tak jsme jeli jinam. A udělali jsme dobře. Rozhodli se zde zůstat dvě noci - paní správcová byla moc milá a mohli jsme si dokonce na ráno objednat pečivo:) A večer nám do stanu skočila žába - skoro ropucha :)
9.den
Na snídani jsme měli čerstvé croissanty :) Dnešnéí celý den jsme strávili v příjemném městě BEZIERS. Auto jsme zaparkovali v podzemí a vyrazili do infocentra pro mapku, která byla moc pěkně udělaná a měla jsem chuť všechno navštívit. Nejprve jsme zamířili na kopeček, kde stála katedrála St-Nazaire ze 14.stol. Než jsme si ji prohlídli, tak jsme se zastavili v restauraci na malém náměstí a dali si výborný oběd. Číšník nám doporučil rybu, která se jmenovala Turbot neboli česky Pakambala velká. Byla opravdu velká a moc dobrá. A jelikož se nám tam libilo, tak jsme si dali i kávu:). Odpočatí a posilnění jsme mohli pokračovat v objevování krás města.
V katedrále se nám líbilo, hlavně bylo super, že byla možnost jít na střechu a promenádovat se po ní a také jsme mohli nakouknout do všech věží a věžiček a ze kterých byl parádní výhled na celé město. Občas to tam bylo i nebezpečné a foukal vítr jak na větrné hůrce :)
Když jsme to vše důkladně prozkoumali, tak jsme zutíkali z kopce skrz asi cikánskou čtvrť a šli k další atrakci města k Locks de Fonserannes - stavbě na kanálu du Midi - 8 komor a 9 brán, které umožňují lodím překonat 21 metrů převýšení. Sledovali jsme jak jednotlivé lodě proplouvají a jak se napouští a vypouští voda, aby loď mohla projet do další komory. Zpět k autu jsme už šli promenádou kolem hlavního kanálu a ještě jsme se prošli po starém mostě z 12 stol. Opět jsme museli proběhnout "cikánskou čtvrtí" a měli strach, že dostaneme výprask:))) Bylo to tam živější:) Když jsme došli k podzemní garáži, tak jsme se polekali, protože všechny dveře pro vstup byly zavřené...ale naštěstí se nám je podařilo otevřít parkovacím lístkem:) a na náměstí jsme si vyfotili auto od Fantomase - On tam byl:)))
10.den
Ráno, po obvyklých a již zažitých procedůrách ( balení stanu, snídaně, naložení věcí do auta apod.. ) vyjíždíme směr SAINTES-MARIES-DE-LA-MER. Tušíme, že dnešní den bude pouze přesunovací. Zároveň však doufáme, že kolem pobřeží bude určitě něco k shlédnutí, případně k zastavení. Opouštíme tedy VALRAS-PLAGE naše dvoudenní útočiště. Cca po dvouhodinové jízdě po silnici D612 nás okouzlila nádherná kilometry se vinoucí písečná pláž. Jenže kde zastavit :-). Po chvilce se však místo našlo na velkém odpočívadle. Pláž byla úžasná. Strávili jsme tu asi 1,5 h. Kdyby jsme nepotřebovali přejet ještě o kus dál, stálo by zato zůstat tu dýl.
Po slunění, koupání a hledání kamínků pokračujeme dál přes městečko SÉTE, FRONTIGNAN po silnici D 612. Skoro v polovině dnešního putování necháváme město MONTPELLIER za zády a dál směřujeme na východ k našemu cíli - přírodní park kolem delty RHONE. Za vesnicí SYLVÉRÉAL odbočujeme na jih k cílovému městečku SAINTES-MARIES-DE-LA-MER. Zde chvilku zastavíme v přístavišti a hledáme v mapě místo k ubytování. Nakonec se rozhodneme jet autem dál a hledat cestou vhodný kemp. Za chvilku kemp nacházíme. Auto necháváme před bránou a jdeme zjistit situaci na recepci. Vše vypadá pěkně (jako ostatně všechny ve Francii), proto neváháme a zakempujeme. Po večeři vyrážíme ještě na pláž.
Večer si dáme ještě něco dobrého a plánujeme zítřeší den.
Kemp(http://www.camping-labrise.camargue.fr) - 1 noc 25,6o eur.
11.den
U ústí řeky se krajina mírně mění a začínají se objevovat stromy a nízká říční vegetace. S loďkou už tolik vlny nepohupují - opouštíme moře a vplouváme do delty. Na první neporostlém břehu se přišly napojit býci - parádní podívaná. Občas je k zahlédnutí nějaký vodní pták. Zhruba v polovině plavby má kapitán pravděpodobně domluvenou atrakci pro námořníky (nás). Z ničeho nic k jednomu břehu klusají koně a za nimi je popohání místní farmářka (slečna na koni). Zde naše loďka zastavuje a my koukáme a fotíme - jako by jsme nikdy neviděli koně :-). Při zpáteční cestě nás z levoboku obeplouvá starý parník. Po návratu do přístaviště nasedáme do auta a pokračujeme v našem putování dál. V autě se shodneme, že lodní výlet stál za to.
Naším dalším cílem měla být podivuhodná krajina SALIN-DE-GIRAUD, kde voda se solí růžová je.. (přesněji-těží se tu sůl pro průmysl) Těsně před příjezdem na místo projíždíme hodně zvláštní vesnicí. Nikde nikdo, vypadá to jako by zde nikdo nežil. Za vesnicí je vyvýšené místo, kde člověk může koukat a i bez růžových brýlí vídí růžově. Dál pokračujeme do města ARLES, kam máme namířeno po silnici číslo 36. Na ní si dáváme krátký oběd.
Ve městě ARLES hledáme místo k parkování. Všude spousta aut a místo žádné. Nakonec se rozhodujeme, že zaparkujeme v parkovacím domě. Dům opouštíme a míříme dle ukazatelů do centra ARLES. Po chvilce se vynořujeme ze spletitých uliček na velkém náměstí, kde se tyčí římský amfiteátr. Je zde spousta lidí. Chvilku vše pozurujeme a obdivujeme. V jedné místní kavárně si dáváme jídlo a v pozorování okolí a lidí pokračujeme. Za chvilku dál pokračujeme v objevování města, procházíme Náměstí republiky s katedrálou sv. Trofina. V ARLES žil i VINCENT VAN GOGH. Když máme cetrum prozkoumané zamíříme ještě k římskému hřbitovu.
Na římském hřbitově ALYSCAMPS bylo několik pozoruhodných věcí. Za zmínku stojí zejména kamenné sarkofágy, které lemovaly alejovou cestu. Na konci hřbitovní cesty stála zvláštně působící stavba - uvnitř trochu strašidelná :-). Cestou ven si nás našla místní číča (čtyřnohá)- chvilku jsem Lukajdu zpustila z očí a co nevidím...na kolenou mu sedí tato číča:). Po prohlídce města se vracíme k autu a snažíme se vyplést spletitýma uličkama z města ven.
12.den
Ráno se probudím, vykutálím se ze stanu a Monička nikde. Kdepak asi může být... Po chvilce se objeví a celá nadšená už z dálky kříčí: "nesu čerstvé bagety". Po snídani vyrážíme z campu k blízkému větrnému mlýnu postaveného podle návrhu spisovatele ALPHONSE DAUDETA. Byl zde krásný rozhled do krajiny.
Přímořské městečko je úžasné. Tvoří je přístav, pláž a pěkná promenáda linoucí se kolem pobřeží. Můžeme jen doporučit. Na vše koukáme a pozorujeme. Zítra si chceme udělat výlet lodí kolem skal CALANGUES. Zjišťujeme vše potřebné.. a již se na zítřek těšíme.
V podvečer, kdy už máme trochu nohy ochozené, sedáme do jedné restaurace a chceme si dát něco na večeři. Ve francouzském jídelníčku se moc neorientujeme a tak se z číšníkem domlouváme, že si dáme to co mají sousedi:-)
Po moc dobrém jídle chvilku pozorujeme místní námořníky, jak na lodích svádějí schazovací zápasy jako rytíři s koňmi ve středověku. Cestou do kempu ještě odbočujeme na jednu pevnost - je však zavřeno. Trochu smutní se tedy otáčíme a míříme do kempu.
Ve stanu se však už těšíme na zítřejší den a znaveni po dnešní putování usínáme.
13.den
Po snídaní vyrážíme do centra CASISS, zde nacháváme auto v místní podzemní garáži a jdeme k přístavu. Cestou si kupujeme čerstvé croissanty, které hned slupnem a poté se již těšíme na dnešní dobrodružství držíc lístky na plavbu lodí kolem skalních útvarů. Naloďujeme se mezi prvními a tak si můžeme vybrat místo k sezení. Chvilku po desáté hodině kapitán vyplouvá a my koukáme na všechny strany aby nám nic neuteklo.
Kousek za městem se začínají zvedat z mořské hladiny skály, na kterých se sluní a koupou lidé. Slunce pěkně svití, loďka se ve vlnách živě pohupuje, občas na nás stříkne z přídě voda - no paráda. Za několik námořních mil doplouváme ke skalním útvarům CALANGUES. Skvělá podívaná. Opět můžeme doporučit! V jednom místě zaplul kapitán lodí do malé mořské jeskyně. Cestou zpět potkáváme několik dalších lodí a občas i nějakou menší plachetnici.
Hledáme místo k parkování... Po krátké okružní jízdě městem (spíše bloudění) zajíždíme do jednoho malého parkovacího domu. Monička tu už jednou byla a tak mě skoro poslepu přivádí snad k nejznámější budově. Kdybych se chvilku nesoustředil, tak bych dům přehlédl. Ve filmu vypadal trošku jinak. Chvilku čekám až se nadšení turisté vyfotí a pak taky uděláme pár výcvaků. Naproti je menší obchůdek se suvenýry (s jakými asi?). Četnickou stanici opouštíme a spletitými uličkami Saint Tropez přicházíme k přístavu. Po krátkém pozorování okolí bylo možné shlédnout zvláštní úkaz, který všímavé oko nemůže nepřehlédnout. Na jedné straně promenády před krásnými fasádami saint tropezkých domů je nekonečná řada kavárniček a hospůdek. V nich sedí návštěvníci, turisté a podobní lidé. Na druhé straně jsou zakotveny hodně luxusní jachty, na kterých sedí bohatí jachtaři (alespoň tak vypadali). Uprostřed této podívané chodí po promenádě sem a tam spousta lidiček. A v čem bylo možné shlédnout ten zvláštní úkaz? V tom, že lidé v kavárničkách a hospůdkách závistivě koukali na jachty a jachtaře. Jachtaři zase koukali a hráli jakési divadlo na lidičky v kavárnách a hospůdkách. A mezi nimi chodili ostatní sem a tam (fiškus a fiškuska). Přišlo mi to zajímavé :-).
Stihli jsme ještě udělat pár společných fotek kousek od přístavu u dvou velkých kotev. Po prozkoumání dalších uliček a částí města míříme zpět do podzemní garáže. Cestou začínáme přemýšlet nad místem dnešního stanování.
Saint Tropez necháváme za námi a pomalu začínáme tušit, že naše putování se chýlí ke konci - opuštíme totiž slunné pobřeží. Kousek za městem se dostaneme do velké kolony a jen po malých kouscích popojíždíme. Nic však netrvá věčně.. Kemp nakonec nacházíme na odlehlém místě. Na recepci nikdo nebyl, jen před vstupem ležel velký pes. Za nedlouho se však objevil starší pán a ubytoval nás. Na naše místo nás doprovodil na svém mopedu :-). Dnešní den byl opět parádní. Po večeři a všelijakých procedůrách uleháme do stanu.
14.den
Předposlední ráno ve Francii je tu. Dnešním plánem je kaňon Verdon. Cestou míjíme městečka Lorgues, Aups, zastavujeme až ve vesničce Les Salles-sur-Verdon. Tu scházíme k přehradní nádrži Lac de Sainte-Croix, která je součástí přírodního parku Verdon.
V další vesničce Aiguines jsou krásné vinice a zámek Château d'Aiguines. Plni nedočkavostí však necháváme za sebou všechny vesnice a městečka a vjíždíme do kaňonu. Cesta je místy úzká a klikatá:-). Občas je i místo pro zastavení. Pokoukání do kaňonu je parádní! Zhruba v polovině klikaté cesty přejíždíme betonový most Pont de l'Artuby s horní mostovkou. Verdon byl parádní, třeba se sem ještě někdy vrátíme a budeme mít čas sestoupit na jeho dno:-).
U další vesničky Trigance nešlo nezastavit. Opět jedna z mnoha nádherných vesniček, které se snad nedají okoukat.
Po návratu ke kaňonu vedla silnice přímo u říčky. Zrovna tu vodáci sjížděli peřeje. Chvilku jsme je pozorovali. Hned bych si to chtěl vyzkoušet, ale Monička měla trochu strach... Kolem říčky Le Verdon přijíždíme do městečka Castellane. Zde zastavujeme a opět na vše koukáme. Zde definitivně opouštíme Le Verdon ( kaňon i řeku ). Trošku začínáme tušit, že naše putování francií se blíží ke konci :-(
15.den
16.den
Ráno vyrážíme směr ČR přes Karlsruhe, Heilbronn, Nürnberg a Rozvadov. Před Prahou ještě domlouváme vyzvenutí mojí mámy na letišti. Zrovna se vrací z Irska. Z letiště je to už jen kousek, ale cesta je snad nejhorší za celou dobu. Za ujetých 5000 km si nepamatujeme tak bezohledné řidiče jako u nás :-).
Franci je úžasná. určitě se tam ještě vrátíme!
Ráno nás pokropil při chystání snídaně děštík, tak jsme snídali během cesty. Poprvé jsme zaplatili mýtné na dálnici a směřovali do Orange. Oběd jsme si udělali na jednom odpočívadle u dálnice, kde bylo přímo místo pro piknik. Naše stolování bylo tak asi průměrné, máme ještě co dohánět, ale byli i horší stolovníci :) Hold začátky jsou těžké, ale my to doženeme a za chvilku budeme jako zkušení piknikáři a kempaři :) Protože nás to baví:)
Celé město Orange je zapsáno v UNESCU a také jeho amfiteátr s vítězným obloukem. Amfiteatr jsme nenavštívil, protože chtěli vstupné a tak jsme zamířili k vítěznému oblouku, který byl cca 500m od centra. Horko bylo výzmamné, ale zvědavost byla větší než lenost. Po povinných fotkách a pózách před obloukem jsme se vrátili do centra a vybrali si pěknou malou kavárničku na malém náměstí a dali si kávu a mangovou zmrzlinu - mňam. Původně jsem myslela, že si objednávám mangový džus - to jsou ty jazykové bariéry:)
Na další přesun jsme si vybrali vyhlídkovou trasu do města ROAIX. Jelikož se na trase stala nehoda a cesta byla uzavřená, tak jsme zabočili do jedné vesničky RASTEAU, kde se Lukajdovi líbil domek na skále. Ale byl to dům soukromý a tak jsme se k němu nedostali. Prošli jsme se úzkými uličkami, kde byly slyšet jen cikády a pár usedlíků sedělo na židlích kolem domečků. Poté jsme se snažili vrátit na uzavřenou cestou. Mysleli jsme si, že jsme nehodu objeli, ale po krátké chvili jsme zjistili, že nehoda je stále před námi. Vyboural se kamion a nešlo cestou projet žádným směrem. A tak jsme čekali a čekali a koukali, jak auto vyprošťuje ještě větší auto. Když jsme seděli a koukali, všimli jsme si, že přes vinice vede úzká cestička, kterou by tento zádrhel šel objet. Hurá, mohli jsme pokračovat do ROAIX, kterým jsme jen projeli a zastavili se až v VAISON-LA-ROMAINE.
Římské město, které je rozděleno řekou a spojeno římským mostem. Prošli jsme se Horním městem, prokličkovali úzkými uličkami mezi pěknými domy až jsme doputovali ke zřícenině hradu, odkud byl výhled na město asi Dolní :)
Z dnešního dne nám chybělo už jen najít kepm. A našli jsme moc pěkný, malý a hned pod vrcholem MONT VENTOUX, který jsem přejmenovala na Snežku. (CAMPING MUNICIPAL DU GROSEAU - 12eur)
Když jsme si postavili stan, zamířili jame na tuto horu - autem:) Samé serpentíny a panoramata a čím výše tím taky větší zima až najednou snad padal i sníh:) Měli jsme štěstí a stihli jsme dojet až k vysílači a vše nafotit než se celý vrchol zahalil do mlhy. A to teda dost rychle. Při cestě dolů do kempu jsme trošku dali zabrat brzdám.
4.Den
Ráno jsme opět jeli zdolat "Sněžku" a nestačili jsme koukat kolik odvážlivců - mužů i žen - se vydalo na vrchol na kole...Když to Lukáš viděl, tak si do svého seznamu snů zapsal - zdolat Mont Ventoux na kole. Prý se zde jezdí Tour de France. Nahoře bylo velmi živo. Byli jsme rádi, že jsme si vše nafotili včera večer - v klidu a bez davů koukalů, cyklistů a motorkářů.
Z hory jsme si to fičeli směr SAULT. Při cestě jsme uviděli levandulové pole a tak jsme nelenili a honem se šli vyfotit. Krásně to všude vonělo.
Římské město, které je rozděleno řekou a spojeno římským mostem. Prošli jsme se Horním městem, prokličkovali úzkými uličkami mezi pěknými domy až jsme doputovali ke zřícenině hradu, odkud byl výhled na město asi Dolní :)
Z dnešního dne nám chybělo už jen najít kepm. A našli jsme moc pěkný, malý a hned pod vrcholem MONT VENTOUX, který jsem přejmenovala na Snežku. (CAMPING MUNICIPAL DU GROSEAU - 12eur)
Když jsme si postavili stan, zamířili jame na tuto horu - autem:) Samé serpentíny a panoramata a čím výše tím taky větší zima až najednou snad padal i sníh:) Měli jsme štěstí a stihli jsme dojet až k vysílači a vše nafotit než se celý vrchol zahalil do mlhy. A to teda dost rychle. Při cestě dolů do kempu jsme trošku dali zabrat brzdám.
Ráno jsme opět jeli zdolat "Sněžku" a nestačili jsme koukat kolik odvážlivců - mužů i žen - se vydalo na vrchol na kole...Když to Lukáš viděl, tak si do svého seznamu snů zapsal - zdolat Mont Ventoux na kole. Prý se zde jezdí Tour de France. Nahoře bylo velmi živo. Byli jsme rádi, že jsme si vše nafotili včera večer - v klidu a bez davů koukalů, cyklistů a motorkářů.
Z hory jsme si to fičeli směr SAULT. Při cestě jsme uviděli levandulové pole a tak jsme nelenili a honem se šli vyfotit. Krásně to všude vonělo.
Sault je považován za centrum levandule a také za výchozí bod pro dobrodružnou, ale krásnou jízdu, která vede 26km dlouhou strží řeky NESQUE s několika vyhlídkovými terasami. Jelikož jsme povahy lehce dobrodružné, tak jsme samozřejmě tuto cestu absolvovali a bylo to parádní. V jednom místě jsme u vyhlídky objevili cestičky, které vedly až na dno strže, ale nebyli jsme dostatečně vybaveni na sestup, proto jsme se po pár set metrech raději rozhodli vrátit k autu a tento zážitek si nechat na příští cestu po Francii :)
Další zastávka se jmenovala CARPENTRAS, kde jsme obdivovali zasklenou pasáž Boyer a procházeli se uličkami. Dali jsme si kávičku a džus na náměstí, kde pan číšník neuměl anglicky - sice nám řekl, že trochu mluví anglicky, ale když sjme si chtěli objednat džus, tak nám vůbec nerozuměl :) Museli jsme mu to napsat na mobilu, bylo to úsměvné...ale džus jsme nakonec dostali. při cestě k autu jsme chvilku bloudili, protože ani jeden jsme moc nekoukali po záchytných bodech, abychom k autu zpět trefili...naštěstí Lukajdův orientační smysl nezklamal a vše dobře dopadlo:)
V malém městečku VENASQUE jsme se opět procházeli uličkami a říkali si, jak je tady všude krásně. Dnešní tour de France jsme zakončili v PERNES-LES-FONTAINES. Jak již název napovídá, tak jsme narazili na spoustu kašen, věž s hodinami, starou městskou bránu s kapličkou a zastřešenou tržnicí ze 17.stol.
Pro dnešní den jsme kemp našli při L`ISLESUR-LA-SORGUE. Zde máme štěstí na skvělé blízkostanující starší němce, kteří nám ochotně zapojili ledničku do své elektriky (měli jsme menší problém-neměli jsme redukci na naší zástrčku na 220V). Vykládali nám o svých cestovatelských zážitcích a byli moc fajn:). V noci stále pršelo a byla bouřka veliká.
(http://www.camping-sorguette.com/)-26eur/noc/2os,auto,stan.
(http://www.camping-sorguette.com/)-26eur/noc/2os,auto,stan.
5.den
Vstávali jsme docela pozdě, ale nemohli jsme za to:) pršelo a pršelo a tak se stejně nedalo nic jiného dělat než spát a spát:) Před odjezdem z kempu nám naši sousedi darovali nafukovací lehátko, aby jsme nemuseli ležet na karimatce:) Byli moc hodní.
Zamířili jsme do malé vesničky FONTAINE-D-VAUCLUSE, kde byla smaragdově čistá řeka, v centru plno obchůdků a směrem k prameni řeky, který byl ve skále, spousta stánků se suvenýry - převládaly kýče. Byli jsme ve velkém očekávání, že uvidíme, z čeho tak krásně čistá řeka vzniká, ale byli jsme pohledem na pramen docela nemile překvapeni. Tedy, ten pramen byl hluboko ve skalách a před skalami bylo něco jako jezírko se zapáchající nahnědlou vodou...no - nechápu:) v okolí - v korytu řeky - byly velikánské balvany a podle pohlednic a fotek se přes tyto balvany valí voda, když hodně zaprší nebo taje sníh. Ty balvany vypadaly jako hřbety od mamutů - trošku jako v pravěku:)) Lukajda samozřejmě musel vše prozkoumat a tak se vydal vstříc mamutí hřbety a já raději cupitala po chodníku.
Další zastávka byla u fotogenického kláštera SENANQUE. Před klášterem bylo pole levandule, plno turistů, ještě více fotoaparátů a pěkný obchodek se suvenýry a klášterními produkty.
Dále jsme pokračovali k půvabnému městečku GORDES. Zde jsme si po prohlídce města, které bylo úžasné, dali na náměstí kávu a po chvilce pokračovali dál v našem poznávání.
Cestou k městečku ROUSSILLON jsme míjeli levandulové pole - nešlo nezastavit..
V městečku ROUSSILLON, se nám velmi líbilo. Vstup na okrovou stezku jsme stihli těsně před zavírací dobou a proto nám byla dovolena jen kratší trasa - ale to bychom se nesměli jmenovat fiškusové, abychom samozřejmě neprošli tu delší. Naštěstí jsme byli rychlí a nezavřeli nám bránu. A taky jsme nebyli jediní, které musel hlídač vyhánět:))
Jelikož se nám v městečku moc líbilo, tak jsme zůstali i na večeři a šli do restaurace, ze které byl výhled do údolí. Krásně svítilo sluníčko a vše bylo oranžové.
Večer jsme měli menší zádrhel s kempem. Bylo docela pozdě na hledání kempu a když jsme konečně do jednoho dojeli, tak nás pan majitel už neubytoval. Řekl, že je zavřeno - hold jsme přijeli 20 minut po zavírací době...tak trošku naštavní jsme museli odjet a doufat, že někde něco ještě najdem nebo nás čeká noc v autě....ale všechno dobře dopadlo a u města RUSTREL nás i přes večerní hodinu do kempu pustili. Stan jsme si postavili vysoko na kopci mezi zakrslými stromy. Byl to trošku kovbojský kemp - jmenoval se Colorado (http://www.camping-le-colorado.fr) - kolem 22eur :) kousek od nás byli další Češi, ale nebyli moc hluční:)
6.den
Po snídani jsme vyrazili do městečka OPPÉDE - LE - VIEUX. Vyjeli jsme na kopec a zamířili parčíkem ke kostelu Notre-Dame d'Alidon z 16.století, u kterého byla zřícenina hradu - ta však narozdíl od kostelíku nebyla přístupná.
Poslední dnešní zastávka a tedy i cíl dne bylo město AVIGNON. Chvilku jsme přemýšleli, zda pojedeme hledat kemp kousek od města nebo se ubytujeme přímo v Avignonu. Usoudili jsme, že bude lepší zůstat ve městě, že se aspoň nebudeme muset přesouvat autem a horkotěžko hledat v centru parkoviště. Kemp (http://www.aquadis-loisirs.com/camping-du-pont-d-avignon) - 22eur byl přímo u řeky, kde byla i promenáda a byl za docela slušné penize. Zabydleli jsme se, poobědvali a poté vyrazili objevovat krásy proslulého města. Do centra to bylo pěšky cca 15 minut, takže paráda:)
Prošli jsme se rušnýma ulicema a poté odpočívali v kavárně na náměstí u papežského paláce.
Nejen že jsme měli dobrý výhled na kolemjdoucí, ale i nám k tomu všemu zpívala nějaká operní pěvkyně. Papežský palác jsme si prohlidli jen z exteriéru a kochali se výhledy z jeho teras.
Na legendární most postavený v 13.stol jsme však nešli, platilo se vstupné!! V podvečer jsme se vrátili do kempu, udělali si večeři a odpočívali...jen poklidný večer rušila místní omladina, která na promenádě dělala čurbes :)
7.den
Ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu směr CARCASSONE se zastávkou u PONT-DU-GARD - dva tisíce let starý třípatrový římský akvadukt přes řeku Gardon, vysoký 49 metrů a v hořejší části 275 metrů dlouhý, který byl schopný denně přivádět 20 000 m3 vody od pramene do města Nimes. Zde jsme dorazili v největším parnu v pravé poledne. Bylo to tam moc pěkné a mohli jsme se vykoupat i v řece - Lukajda se řekou jen brouzdal a fotil most ze všech možných i nemožných úhlů :) Bylo příjemné, že u mostu, ke kterému vedla cca 1km cesta od pokladny, byla malá restaurace a WC...a naštěstí i stín se během cesty a v okolí mostu našel:)
Vstup na nejhornější patro - do korýtka - byl zpoplatněn. V okolí byly i turistické stezky, ale šli jsme jen na jednu, která vedla na panoramatické výhledy. Po odpočinku, schlazení a pokochání jsme pokračovali do Carcassone, kde jsme měli zamluvený hotel u letiště
(http://www.booking.com/hotel/fr/etap-carcassonne-aeroport.cs.html?aid=332539;label=gcad-266589_site-mapresults_ucc-CZ_ulang-cs_ucurr-CZK_device-desktop_los-1;sid=0143a7db05ae30bfb4824b80ae2663e5;dcid=1;checkin=2015-01-18;checkout=2015-01-19;ucfs=1;srfid=0d0f40a99a319150ffee5e395bd8b13522792c6cX1;highlight_room=26658905)-48eur/noc/dvě osoby se snídaní.
Pevnost CARCASSONE je krásně zrenovované pohádkové město ( na seznamu UNESCO), které hrálo důležitou roli ve středověkých válečných konfliktech. Uvnitř pevnosti je spousta obchůdků a restaurací. V jedné z nich jsme si dali večeři a mohli tak pozorovat místní ruch. Vstup do pevnosti je zdarma :)
V podvečer jsme vyrazili do hotelu, který byl docela levný, ale nebylo to tam špatné :)
8.den
Po snídani v hotelu jsme pokračovali dál ke španělským hranicím do města PERPIGNAN.
Opět bylo horko velikééééé. Ve městě jsme si prohlídli Katedrálu DE ST-JEAN, která byla postavená z oblázků a červených cihel, dále jsme se podívali na nádvoří radnice a prošli se uličkami. V jedné restauraci jsme si dali jídlo a kávu
a poté pokračovali v cestě k moři do VALERAS PLAGE. Udělali jsme si ještě zastávku na hradu - tvrzi SALES. Mě se moc dovnitř nechtělo, ale nakonec jsem šla také:) Bylo cca 45 min do zavírací doby, což jsme nevěděli, a tak jsme nestihli všechno projít. Jeho mohutné hradby a kulaté věže jsou klasickou ukázkou španělské vojenské architektury a byly pojaty tak, aby odolaly nové hrozbě- střelným zbraním. Uvnitř byly podzemní stáje pro 300 koní a podzemní chodba.
Kemp jsme si vybrali pardání. Nejprve jsme jeli do kempu, který byl přímo u pláže - byl drahý, hlučný a obrovský...a to se nám nelíbilo, tak jsme jeli jinam. A udělali jsme dobře. Rozhodli se zde zůstat dvě noci - paní správcová byla moc milá a mohli jsme si dokonce na ráno objednat pečivo:) A večer nám do stanu skočila žába - skoro ropucha :)
Kemp (http://www.campingdulevant.com/fr/emplacements-camping-valras-plage) - 57eur/2noci/2osoby/auto/stan
9.den
Na snídani jsme měli čerstvé croissanty :) Dnešnéí celý den jsme strávili v příjemném městě BEZIERS. Auto jsme zaparkovali v podzemí a vyrazili do infocentra pro mapku, která byla moc pěkně udělaná a měla jsem chuť všechno navštívit. Nejprve jsme zamířili na kopeček, kde stála katedrála St-Nazaire ze 14.stol. Než jsme si ji prohlídli, tak jsme se zastavili v restauraci na malém náměstí a dali si výborný oběd. Číšník nám doporučil rybu, která se jmenovala Turbot neboli česky Pakambala velká. Byla opravdu velká a moc dobrá. A jelikož se nám tam libilo, tak jsme si dali i kávu:). Odpočatí a posilnění jsme mohli pokračovat v objevování krás města.
V katedrále se nám líbilo, hlavně bylo super, že byla možnost jít na střechu a promenádovat se po ní a také jsme mohli nakouknout do všech věží a věžiček a ze kterých byl parádní výhled na celé město. Občas to tam bylo i nebezpečné a foukal vítr jak na větrné hůrce :)
Když jsme to vše důkladně prozkoumali, tak jsme zutíkali z kopce skrz asi cikánskou čtvrť a šli k další atrakci města k Locks de Fonserannes - stavbě na kanálu du Midi - 8 komor a 9 brán, které umožňují lodím překonat 21 metrů převýšení. Sledovali jsme jak jednotlivé lodě proplouvají a jak se napouští a vypouští voda, aby loď mohla projet do další komory. Zpět k autu jsme už šli promenádou kolem hlavního kanálu a ještě jsme se prošli po starém mostě z 12 stol. Opět jsme museli proběhnout "cikánskou čtvrtí" a měli strach, že dostaneme výprask:))) Bylo to tam živější:) Když jsme došli k podzemní garáži, tak jsme se polekali, protože všechny dveře pro vstup byly zavřené...ale naštěstí se nám je podařilo otevřít parkovacím lístkem:) a na náměstí jsme si vyfotili auto od Fantomase - On tam byl:)))
10.den
Ráno, po obvyklých a již zažitých procedůrách ( balení stanu, snídaně, naložení věcí do auta apod.. ) vyjíždíme směr SAINTES-MARIES-DE-LA-MER. Tušíme, že dnešní den bude pouze přesunovací. Zároveň však doufáme, že kolem pobřeží bude určitě něco k shlédnutí, případně k zastavení. Opouštíme tedy VALRAS-PLAGE naše dvoudenní útočiště. Cca po dvouhodinové jízdě po silnici D612 nás okouzlila nádherná kilometry se vinoucí písečná pláž. Jenže kde zastavit :-). Po chvilce se však místo našlo na velkém odpočívadle. Pláž byla úžasná. Strávili jsme tu asi 1,5 h. Kdyby jsme nepotřebovali přejet ještě o kus dál, stálo by zato zůstat tu dýl.
Po slunění, koupání a hledání kamínků pokračujeme dál přes městečko SÉTE, FRONTIGNAN po silnici D 612. Skoro v polovině dnešního putování necháváme město MONTPELLIER za zády a dál směřujeme na východ k našemu cíli - přírodní park kolem delty RHONE. Za vesnicí SYLVÉRÉAL odbočujeme na jih k cílovému městečku SAINTES-MARIES-DE-LA-MER. Zde chvilku zastavíme v přístavišti a hledáme v mapě místo k ubytování. Nakonec se rozhodneme jet autem dál a hledat cestou vhodný kemp. Za chvilku kemp nacházíme. Auto necháváme před bránou a jdeme zjistit situaci na recepci. Vše vypadá pěkně (jako ostatně všechny ve Francii), proto neváháme a zakempujeme. Po večeři vyrážíme ještě na pláž.
Večer si dáme ještě něco dobrého a plánujeme zítřeší den.
Kemp(http://www.camping-labrise.camargue.fr) - 1 noc 25,6o eur.
11.den
Včera odpoledne před zakempováním jsme v přístavu objevili možnost plavby deltou řeky PETIT RHONE. Vůbec nebylo třeba dlouho rozmýšlet, plán na dnešní dopoledne byl jasný - nejvíc se těšila Monička. Odjezd byl v deset dopoledne z přístavu. S mírným předstihem zakupujeme plavební lístky a nasedáme na docela pěknou kocábku. Plni očekávání a ještě s několika dalšími námořníky vyrážíme z přístavu SAINTES-MARIES-DE-LAMER. Za chvilku míjíme maják a směřujeme podél pobřeží na západ.
U ústí řeky se krajina mírně mění a začínají se objevovat stromy a nízká říční vegetace. S loďkou už tolik vlny nepohupují - opouštíme moře a vplouváme do delty. Na první neporostlém břehu se přišly napojit býci - parádní podívaná. Občas je k zahlédnutí nějaký vodní pták. Zhruba v polovině plavby má kapitán pravděpodobně domluvenou atrakci pro námořníky (nás). Z ničeho nic k jednomu břehu klusají koně a za nimi je popohání místní farmářka (slečna na koni). Zde naše loďka zastavuje a my koukáme a fotíme - jako by jsme nikdy neviděli koně :-). Při zpáteční cestě nás z levoboku obeplouvá starý parník. Po návratu do přístaviště nasedáme do auta a pokračujeme v našem putování dál. V autě se shodneme, že lodní výlet stál za to.
Naším dalším cílem měla být podivuhodná krajina SALIN-DE-GIRAUD, kde voda se solí růžová je.. (přesněji-těží se tu sůl pro průmysl) Těsně před příjezdem na místo projíždíme hodně zvláštní vesnicí. Nikde nikdo, vypadá to jako by zde nikdo nežil. Za vesnicí je vyvýšené místo, kde člověk může koukat a i bez růžových brýlí vídí růžově. Dál pokračujeme do města ARLES, kam máme namířeno po silnici číslo 36. Na ní si dáváme krátký oběd.
Ve městě ARLES hledáme místo k parkování. Všude spousta aut a místo žádné. Nakonec se rozhodujeme, že zaparkujeme v parkovacím domě. Dům opouštíme a míříme dle ukazatelů do centra ARLES. Po chvilce se vynořujeme ze spletitých uliček na velkém náměstí, kde se tyčí římský amfiteátr. Je zde spousta lidí. Chvilku vše pozurujeme a obdivujeme. V jedné místní kavárně si dáváme jídlo a v pozorování okolí a lidí pokračujeme. Za chvilku dál pokračujeme v objevování města, procházíme Náměstí republiky s katedrálou sv. Trofina. V ARLES žil i VINCENT VAN GOGH. Když máme cetrum prozkoumané zamíříme ještě k římskému hřbitovu.
Na římském hřbitově ALYSCAMPS bylo několik pozoruhodných věcí. Za zmínku stojí zejména kamenné sarkofágy, které lemovaly alejovou cestu. Na konci hřbitovní cesty stála zvláštně působící stavba - uvnitř trochu strašidelná :-). Cestou ven si nás našla místní číča (čtyřnohá)- chvilku jsem Lukajdu zpustila z očí a co nevidím...na kolenou mu sedí tato číča:). Po prohlídce města se vracíme k autu a snažíme se vyplést spletitýma uličkama z města ven.
Z ARLES vyjíždíme po silnici D17 do oblasti LES BAUX-DE-PROVANCE (v průvodci tato oblast je zařazena do části dokonalé trasy, která vede až do MARSEILLE - rozhodli jsem se po ní jet). V první vesničce FONTVIEILLE na této trase nacházíme parádní kemp. Padne rozhodnutí, že dnešní den tu zakotvíme. Stavíme stan, večeříme, čteme a plánujeme další den.
Kemp(http://www.campingfrance.com/recherchez-votre-camping/provence-alpes-cote-d-azur/bouches-du-rhone/fontvieille/camp-municipal-les-pins#item-7)-1noc/2osoby/elektřina/auto/stan-21eur.
12.den
Ráno se probudím, vykutálím se ze stanu a Monička nikde. Kdepak asi může být... Po chvilce se objeví a celá nadšená už z dálky kříčí: "nesu čerstvé bagety". Po snídani vyrážíme z campu k blízkému větrnému mlýnu postaveného podle návrhu spisovatele ALPHONSE DAUDETA. Byl zde krásný rozhled do krajiny.
Dál směřujeme ke zřícenině hradu LES BAUX DE-PROVENCE z 10.století. Parkujeme v podhradí na placeném parkovišti, ale chceme ušetřit a placené parkoviště opouštíme. Jen o pár metru dál se dá parkovat bez placení. Koukáme, že nejsme sami a tak se trochu uklidňujeme:-). K hradu stoupáme pěšinou mezi starými domy v podhradí. Začíná tu být dosti plno. Všude kolem nás se rojí spousta lidí. Vše se snažíme projít a prozkoumat. Hrad má několik úrovní. Zlaté časy tohoto místa končí v 17. století, kdy hrad a město bylo zbaveno opevnění. To nechal zbořit kardinál Rechelieu - kdo ví proč? :-). Po revoluci na konci 18. století byl hrad definitivně opuštěn. Z hradu je cítit zašlá sláva, ale i přesto stojí za podívání.
Po prohlídce jedeme dál směrem na MARSEILLE. Cestou projíždíme přes SALON-DE-PROVENCE, AIX-EN-PROVENCE. Před Marseille přemýšlíme a debatujeme, zda se tu na chvilku zastavit. Nakonec si velké město necháváme na jindy a jen projíždíme. Byl zde trochu dopravní masakr.. Všude plno aut a pruhů. Každý si dělal co chtěl. Bez navigace by jsme tam bloudili ještě teď! Za Marseille odbočujeme z hlavní silnice k jihu do oblasti LES CALANGUES. Cesta vede kolem moře, všude spousta zatáček a úžasných výhledů. Dnešní den zde chceme někde přespat. Doufáme, že nějaký pěkný kemp najdeme. Ve městě CASISS kemp nacházíme.
(http://campingcassis.com)-1noc/2osoby/elektřina/auto/stan-25,40eur.
Po rychlém ubytování vyrážíme do města netušíc co nás čeká.
Přímořské městečko je úžasné. Tvoří je přístav, pláž a pěkná promenáda linoucí se kolem pobřeží. Můžeme jen doporučit. Na vše koukáme a pozorujeme. Zítra si chceme udělat výlet lodí kolem skal CALANGUES. Zjišťujeme vše potřebné.. a již se na zítřek těšíme.
V podvečer, kdy už máme trochu nohy ochozené, sedáme do jedné restaurace a chceme si dát něco na večeři. Ve francouzském jídelníčku se moc neorientujeme a tak se z číšníkem domlouváme, že si dáme to co mají sousedi:-)
Po moc dobrém jídle chvilku pozorujeme místní námořníky, jak na lodích svádějí schazovací zápasy jako rytíři s koňmi ve středověku. Cestou do kempu ještě odbočujeme na jednu pevnost - je však zavřeno. Trochu smutní se tedy otáčíme a míříme do kempu.
Ve stanu se však už těšíme na zítřejší den a znaveni po dnešní putování usínáme.
Po snídaní vyrážíme do centra CASISS, zde nacháváme auto v místní podzemní garáži a jdeme k přístavu. Cestou si kupujeme čerstvé croissanty, které hned slupnem a poté se již těšíme na dnešní dobrodružství držíc lístky na plavbu lodí kolem skalních útvarů. Naloďujeme se mezi prvními a tak si můžeme vybrat místo k sezení. Chvilku po desáté hodině kapitán vyplouvá a my koukáme na všechny strany aby nám nic neuteklo.
Kousek za městem se začínají zvedat z mořské hladiny skály, na kterých se sluní a koupou lidé. Slunce pěkně svití, loďka se ve vlnách živě pohupuje, občas na nás stříkne z přídě voda - no paráda. Za několik námořních mil doplouváme ke skalním útvarům CALANGUES. Skvělá podívaná. Opět můžeme doporučit! V jednom místě zaplul kapitán lodí do malé mořské jeskyně. Cestou zpět potkáváme několik dalších lodí a občas i nějakou menší plachetnici.
V přístavu vysedáme a plni dojmů míříme městem k autu. Dnešním cílem je známe město Saint Tropez. Z Cassis jedeme na východ kolem pobřeží přes městečko La Ciotat, Saint-Cyr-sur-Mer, dále po silnici A50 přes Toulon. Za ním odbočujeme na silnici A 570 a pokračujeme pře město Hyères, La Londe-les-Maures. U městečka Le Lavandou sjíždíme opět k pobřeží. Na chvilku zastavujeme a koukáme do dálky - je parádní výhled. Po silnici D 559, která vede skoro celou dobu po pobřeží přijíždíme do Saint Tropez.
Hledáme místo k parkování... Po krátké okružní jízdě městem (spíše bloudění) zajíždíme do jednoho malého parkovacího domu. Monička tu už jednou byla a tak mě skoro poslepu přivádí snad k nejznámější budově. Kdybych se chvilku nesoustředil, tak bych dům přehlédl. Ve filmu vypadal trošku jinak. Chvilku čekám až se nadšení turisté vyfotí a pak taky uděláme pár výcvaků. Naproti je menší obchůdek se suvenýry (s jakými asi?). Četnickou stanici opouštíme a spletitými uličkami Saint Tropez přicházíme k přístavu. Po krátkém pozorování okolí bylo možné shlédnout zvláštní úkaz, který všímavé oko nemůže nepřehlédnout. Na jedné straně promenády před krásnými fasádami saint tropezkých domů je nekonečná řada kavárniček a hospůdek. V nich sedí návštěvníci, turisté a podobní lidé. Na druhé straně jsou zakotveny hodně luxusní jachty, na kterých sedí bohatí jachtaři (alespoň tak vypadali). Uprostřed této podívané chodí po promenádě sem a tam spousta lidiček. A v čem bylo možné shlédnout ten zvláštní úkaz? V tom, že lidé v kavárničkách a hospůdkách závistivě koukali na jachty a jachtaře. Jachtaři zase koukali a hráli jakési divadlo na lidičky v kavárnách a hospůdkách. A mezi nimi chodili ostatní sem a tam (fiškus a fiškuska). Přišlo mi to zajímavé :-).
Stihli jsme ještě udělat pár společných fotek kousek od přístavu u dvou velkých kotev. Po prozkoumání dalších uliček a částí města míříme zpět do podzemní garáže. Cestou začínáme přemýšlet nad místem dnešního stanování.
Saint Tropez necháváme za námi a pomalu začínáme tušit, že naše putování se chýlí ke konci - opuštíme totiž slunné pobřeží. Kousek za městem se dostaneme do velké kolony a jen po malých kouscích popojíždíme. Nic však netrvá věčně.. Kemp nakonec nacházíme na odlehlém místě. Na recepci nikdo nebyl, jen před vstupem ležel velký pes. Za nedlouho se však objevil starší pán a ubytoval nás. Na naše místo nás doprovodil na svém mopedu :-). Dnešní den byl opět parádní. Po večeři a všelijakých procedůrách uleháme do stanu.
14.den
Předposlední ráno ve Francii je tu. Dnešním plánem je kaňon Verdon. Cestou míjíme městečka Lorgues, Aups, zastavujeme až ve vesničce Les Salles-sur-Verdon. Tu scházíme k přehradní nádrži Lac de Sainte-Croix, která je součástí přírodního parku Verdon.
V další vesničce Aiguines jsou krásné vinice a zámek Château d'Aiguines. Plni nedočkavostí však necháváme za sebou všechny vesnice a městečka a vjíždíme do kaňonu. Cesta je místy úzká a klikatá:-). Občas je i místo pro zastavení. Pokoukání do kaňonu je parádní! Zhruba v polovině klikaté cesty přejíždíme betonový most Pont de l'Artuby s horní mostovkou. Verdon byl parádní, třeba se sem ještě někdy vrátíme a budeme mít čas sestoupit na jeho dno:-).
U další vesničky Trigance nešlo nezastavit. Opět jedna z mnoha nádherných vesniček, které se snad nedají okoukat.
Po návratu ke kaňonu vedla silnice přímo u říčky. Zrovna tu vodáci sjížděli peřeje. Chvilku jsme je pozorovali. Hned bych si to chtěl vyzkoušet, ale Monička měla trochu strach... Kolem říčky Le Verdon přijíždíme do městečka Castellane. Zde zastavujeme a opět na vše koukáme. Zde definitivně opouštíme Le Verdon ( kaňon i řeku ). Trošku začínáme tušit, že naše putování francií se blíží ke konci :-(
Dnešní den končíme v kempu ve městě Sisteron u silnice A51. Vše stíháme těsně před deštěm a ve vší rychlosti si ani neuvědomujeme, že dnes budeme spát naposledy v kempu na francouzském území. Večer začínáme plánovat cestu domů - čeká nás dlouhý přesun.
(http://www.camping-sisteron.com/le-camping.html) 1noc/2osoby/elektřina/auto/stan - 22,30 eur.
Poslední ráno ve Francii je trochu deštivé. Nic však netrvá věčně a tak za chvilku je podešti. Mezitím než usychá stan stíháme posnídat a doplánovat cestu. Plán je jasný - něco málo ještě nakoupit a pak dlouhý přesun. Noc už chceme strávit v Německu u vesničky Schutterwald kousek od francouzckých hranic. Opuštíme tedy poslední kemp a fičíme směr Grenoble, kterým jen projíždíme. Další města jsou Lyon, Mâcon, Besançon, Belfort, Mulhouse. Cestou ještě zastavujeme v jednou velkém obchodě. Taky se nám stane menší dramatická příhoda s nedostatkem nafty, kdy kroužíme s nulovým dojezdem a hledáme benzínku, která není na kartu!! Bylo to dosti dramatické!!! Za pomocí hodných francouzů vše dobře dopadá. Večer přejíždíme francouzko-německou hranici a po malém hledání uleháme v autě na našem místě, kde jsme před čtrnácti dny naše putování zahajovali.
16.den
Ráno vyrážíme směr ČR přes Karlsruhe, Heilbronn, Nürnberg a Rozvadov. Před Prahou ještě domlouváme vyzvenutí mojí mámy na letišti. Zrovna se vrací z Irska. Z letiště je to už jen kousek, ale cesta je snad nejhorší za celou dobu. Za ujetých 5000 km si nepamatujeme tak bezohledné řidiče jako u nás :-).
Franci je úžasná. určitě se tam ještě vrátíme!
