1.Den
Cesta směr Švýcarsko a první kemp u Bodamského jezera na rakouské straně
http://www.camping-club-vaudois.ch/camping-caravaning-les-horizons-bleus-villeneuve.html
30eur /noc/auto/dvě osoby
2.Den
Vaduz - kostel sv. Kříže v Churu - Via Mala - průsmyk San Bernardino - Castello
Ráno jsme posnídali u jezera a Lukajda se i vykoupal...na mě byla voda studená. Poté jsme vyrazili směr Lichtenštejsnko do hlavního města Vaduz. Nejprve jsme vyjeli na kopec k hradu Vaduz - k sídlu knížete. Byl zavřený a tak jsme udělali jen pár fotek a sjeli do centra, kde byly pěkné budovy a náměstíčko. Celkově návštěva tohoto 4.nejmenšího státu Evropy trvala cca 1,5hod.
Pokračovali jsme směr jih se zastávkou v Churu, kde nás zaujal kostel a tak jsme zastavili a šli jej prozkoumat. Celý kostel je z betonu - jen lavice a pár doplňků je ze dřeva - http://www.apruvodce.cz/?p=625.
Po cestě jsme nemohli nezastavit v soutězce Via Mala - po pár schodech jsme se za 6CH/osoba dostali až na dno rokle a mohli pozorovat krásu této přírodní scenérie.
Dále naše putování pokračovalo průsmykem San Bernardino do výšky 2066 mn.m. - museli jsme si dávat pozor, abychom nevjeli do tunelu, o který jsme zájem neměli, my se chtěli vlnit doprava a doleva - a to byla paráda - myslím ta příroda... ty zákruty byly pro mě už horší... nahoře byla sice trošku zima, ale za vstoupení z auta a krátkou procházku kolem jezera Moesola to rozhodně stálo.
http://www.camping-isola.ch/menu-UK.htm 49CH/noc/auto/2os.
3.Den
Údolí Verzasca- jezero Vogorno - Bellinzona - Furkapass
Dnešní den jsme zahájili u křišťálové horské říčky Verzasca. Po kratším hledání volného místa v okolních malebných vesničkách jsme nakonec zaparkovali na placeném parkovišti a vyrazili cestičkou do údolí. I přes velmi nízkou teplotu vody jsme se museli vykoupat - ale jen pár vteřin :) Chvilku jsme se opalovali na velkých balvanech a pozorovali okolní ruch - vodní i turistický. Bylo tam krásně. Poté jsme autem pokračovali ve směru toku - kde se postupně plní přehrada/jezero Vogorno. Toto jezero je zakončeno obrovoitou hrází, která je známá možností bungee jumping z 220 metrové výšky. Je to jedno z nejvyšších míst, kde se tento adrenalinový sport provozuje. Člověk si může užít sedm vteřin volného pádu, stejně jako James Bond v nejznámější úvodní scéně z filmu The Goldon Eye.
V odpoledních hodinách jsme vyrazili do města Bellinzona, kde je měli možnost navštívit tři hrady - my se spokojili s jedním - přímo jakoby v centru města - Castelgrande. Před výstupem na hrad jsme se posilnili na jednom náměstí jako správni čeští turisté z vlastních zásob :)
Vstup na hrad asi byl možný jen výtahem :) Teda my aspoň výtahem jeli nahoru i dolů. Prošli jsme si pěkně upravené nádvoří a proběhli se po hradbách a kochali se výhledem na celé město a na okolní dva hrady Montebello a Sasso Corbaro.
Den jsme zakončili jízdou po pěkné trase Bellinzona-Furkapass. Vzhledem k pokročilé hodině, jsme se na Furkapass rozhodli, že zde přenocujeme. Bylo to tam krásné - sice zimááá, ale všude kolem nás jen hory a říčka a klid:) Není to oficiální místo pro stanování, ale jsou zde tolerantní - zatím :) Přenocovalo nás tam více.
Před večeří jsme si zašli do místní kavárny na cappuccino, kde se nám líbil minimalistický styl interiéru - vše bylo v souladu s horskou krajinou.
Údolí Verzasca- jezero Vogorno - Bellinzona - Furkapass
Dnešní den jsme zahájili u křišťálové horské říčky Verzasca. Po kratším hledání volného místa v okolních malebných vesničkách jsme nakonec zaparkovali na placeném parkovišti a vyrazili cestičkou do údolí. I přes velmi nízkou teplotu vody jsme se museli vykoupat - ale jen pár vteřin :) Chvilku jsme se opalovali na velkých balvanech a pozorovali okolní ruch - vodní i turistický. Bylo tam krásně. Poté jsme autem pokračovali ve směru toku - kde se postupně plní přehrada/jezero Vogorno. Toto jezero je zakončeno obrovoitou hrází, která je známá možností bungee jumping z 220 metrové výšky. Je to jedno z nejvyšších míst, kde se tento adrenalinový sport provozuje. Člověk si může užít sedm vteřin volného pádu, stejně jako James Bond v nejznámější úvodní scéně z filmu The Goldon Eye.
Vstup na hrad asi byl možný jen výtahem :) Teda my aspoň výtahem jeli nahoru i dolů. Prošli jsme si pěkně upravené nádvoří a proběhli se po hradbách a kochali se výhledem na celé město a na okolní dva hrady Montebello a Sasso Corbaro.
Před večeří jsme si zašli do místní kavárny na cappuccino, kde se nám líbil minimalistický styl interiéru - vše bylo v souladu s horskou krajinou.
4.Den
Furkapass-jeskyně v Rhonském ledovci - oberaarsee - Randa kemp
Dnes jsme se ráno rychle sbalili, pokochali naposledy okolní krajinou a jeli o kousek dál do jedné zatáčky, kde byl krásný výhled do údolí a na cestu, která nás ještě čekala. Rozložili jsme si stůl a posnídali...naštěstí jsme nebyli jediní exoti, kteří měli stejný nápad :)
Poté jsme pokračovali dál po Furkastrasse. Když jsme si to tak fičeli z kopce dolů, tak nás zaujala ledová jeskyně u hotelu Belvedere. Šli jsme to tedy prozkoumat a zaplatili si vstup (7CHF) do 100 metrů dlouhé ledové jeskyně v Rhonském ledovci. Bylo to tam moc pěkné.
Dále jsme se vlnili přírodou až do Grimselpass k jezeru Totensee. Chvilku jsem si u jezera odpočinuli a čekali až budeme moct jet panoramatickou cestičkou k Oberaarsee, kde byl povolen vjezd myslím jen jednou nebo dvakrát za hodinu. Když nám zasvítila na semaforu zelená, mohli jsme s dalšími nadšenci vyjet k jezeru na další dobrodružství. Cesta to byla opravdu panoramatická s možností zastávek a pokochání se okolními scenériemi - nejčastěji bylo vidět obrovské jezero Grimselsee. Po doputování do cíle jsme zaparkovali na velikém parkovišti a šli prozkoumat okolí. Byl zde myslím i hotel/restaurace a WC zadarmo.
Prošli jsme se po vysoké hrázi jezera a mohli si poslechnout místní trubadúry (nebo nevím přesně jak se hudebíci na dlouhé trubky-alphorn), kteří v údolí zrovna měli minikoncert:)
Rozhodovali jsme se, jestli zde zůstaneme další hodinu nebo se vrátíme zpět do Grimselpassa. Bylo to tady pěkné a na jednom místním plánku okolních tras jsem zjistili, že bychom mohli za necelou hodinu stihnout dojít k ledovci Oberaargletscher a zpět....tak jsme se tedy vydali na cestu. Jelikož délka trasy byla v minutách, tak jsme si řekli, že hodinu vydržíme bez jídla a vody a tedy se vracet do auta nebudeme. No, samozřejmě, že nám to hodinu netrvalo :) Teď, když se dívám na mapu, tak k ledovci to mělo být cca 3-3,5km...ikdyž jsme šli docela svižně, tak jsme k ledovci ani po cca 50minutách ještě nedošli...no, my kromě svižné chůze se i zastavovali a fotili a fotili:) Sice jsme ledovec již měli na dohled, ale nevěděli jsme kolik kilometrů nám ještě zbývá, tak jsme se raději otočili a šli zpět. Procházka to byla parádní a naštěstí jsme žízní neumřeli - byla tam spousta potůčku s horskou vodou:)
Při cestě zpět do Grimselpass jsem dokonce i chvilku řídila a Lukajda se mohl kochat panoramaty:)
Při cestě po vyhlídkové trase Furkapass-Brig jsme se zastavili ještě v Mc Donaldu na kávu:)
Cíl dnešního dne byl v malém městečku Randa, kde jsme objevili kemp, který se nám moc líbil - byl veliký, u skály a byl tam klid.
Zde jsme zůstali dvě noci. Do dalších kempů blíže k Zermattu nedoporučujeme jezdit - jsou většinou přeplněné a malé a vzhledem k blízkposti Zermattu možná i dražší. Náš kemp dokonce měl i taxi, které (6CH/os/jeden směr - levnější než vlak) nás zavezlo až do Zermattu - zde auta nesmí.
https://www.tripadvisor.cz/Hotel_Review-g1974702-d2385828-Reviews-Camping_Attermenzen-Randa_Canton_of_Valais_Swiss_Alps.html
58CH/2noci/2os/auto/stan
Furkapass-jeskyně v Rhonském ledovci - oberaarsee - Randa kemp
Dnes jsme se ráno rychle sbalili, pokochali naposledy okolní krajinou a jeli o kousek dál do jedné zatáčky, kde byl krásný výhled do údolí a na cestu, která nás ještě čekala. Rozložili jsme si stůl a posnídali...naštěstí jsme nebyli jediní exoti, kteří měli stejný nápad :)
Poté jsme pokračovali dál po Furkastrasse. Když jsme si to tak fičeli z kopce dolů, tak nás zaujala ledová jeskyně u hotelu Belvedere. Šli jsme to tedy prozkoumat a zaplatili si vstup (7CHF) do 100 metrů dlouhé ledové jeskyně v Rhonském ledovci. Bylo to tam moc pěkné.
Prošli jsme se po vysoké hrázi jezera a mohli si poslechnout místní trubadúry (nebo nevím přesně jak se hudebíci na dlouhé trubky-alphorn), kteří v údolí zrovna měli minikoncert:)
Rozhodovali jsme se, jestli zde zůstaneme další hodinu nebo se vrátíme zpět do Grimselpassa. Bylo to tady pěkné a na jednom místním plánku okolních tras jsem zjistili, že bychom mohli za necelou hodinu stihnout dojít k ledovci Oberaargletscher a zpět....tak jsme se tedy vydali na cestu. Jelikož délka trasy byla v minutách, tak jsme si řekli, že hodinu vydržíme bez jídla a vody a tedy se vracet do auta nebudeme. No, samozřejmě, že nám to hodinu netrvalo :) Teď, když se dívám na mapu, tak k ledovci to mělo být cca 3-3,5km...ikdyž jsme šli docela svižně, tak jsme k ledovci ani po cca 50minutách ještě nedošli...no, my kromě svižné chůze se i zastavovali a fotili a fotili:) Sice jsme ledovec již měli na dohled, ale nevěděli jsme kolik kilometrů nám ještě zbývá, tak jsme se raději otočili a šli zpět. Procházka to byla parádní a naštěstí jsme žízní neumřeli - byla tam spousta potůčku s horskou vodou:)
Při cestě zpět do Grimselpass jsem dokonce i chvilku řídila a Lukajda se mohl kochat panoramaty:)
Cíl dnešního dne byl v malém městečku Randa, kde jsme objevili kemp, který se nám moc líbil - byl veliký, u skály a byl tam klid.
Zde jsme zůstali dvě noci. Do dalších kempů blíže k Zermattu nedoporučujeme jezdit - jsou většinou přeplněné a malé a vzhledem k blízkposti Zermattu možná i dražší. Náš kemp dokonce měl i taxi, které (6CH/os/jeden směr - levnější než vlak) nás zavezlo až do Zermattu - zde auta nesmí.
https://www.tripadvisor.cz/Hotel_Review-g1974702-d2385828-Reviews-Camping_Attermenzen-Randa_Canton_of_Valais_Swiss_Alps.html
58CH/2noci/2os/auto/stan
5.Den
Gornergrat - Zermatt
Po snídani jsme se nechali odvést místním taxi z kempu do Zermattu. Centrum městečka bylo moc pěkné a také plné turistů, ubytovaných nadšenců a dokonce i koz:) Jojo, při hledání nástupního místa na vláček na Gornergrat jsme potkali hejno koz s pasáčky:) Jednosměrná jízdenka za jednu osobu je 43CH.
Koupili jsme si zásoby pečiva na dnešní výlet a vydali se vláčkem na vrchol Gornergrat ve výšce 3100 m.n.m. Tato trať byla úplně první elektrifikovaná a to od samého počátku provozu v roce 1898.
Výhled byl parádní, jak píše jeden průvodce, tak za okny vláčku se odvíjí po celou dobu jízdy hollywoodský film. Cesta trvala cca 35min. Na vrcholu byla veliká restaurace, několik obchůdků, hotel a observatoř a hlavně spousta lidí - turisti i dámy v lodičkách a žabkách :)
Oběd jsme si dali u jednho jezírka, kde bylo poměrně málo lidí a klid...samozřejmě i v těchto vysokých horách se našlo pár NEturistů, kteří nevěděli, jak se mají chovat a narušovali klid svými hláškami a pokřiky...nojo... :)
Když jsme dorazili do cíle do Zermattu, tak jsme si za odměnu dali capuccino a pivino v jedné pěkné hospůdce s výhledem na Matterhorn:)
V kempu nás čekala už jen večeře, kterou jsme si udělali parádní a šup do stanu...dnes už byl postavený a bylo to fajn :)
Gornergrat - Zermatt
Po snídani jsme se nechali odvést místním taxi z kempu do Zermattu. Centrum městečka bylo moc pěkné a také plné turistů, ubytovaných nadšenců a dokonce i koz:) Jojo, při hledání nástupního místa na vláček na Gornergrat jsme potkali hejno koz s pasáčky:) Jednosměrná jízdenka za jednu osobu je 43CH.
Koupili jsme si zásoby pečiva na dnešní výlet a vydali se vláčkem na vrchol Gornergrat ve výšce 3100 m.n.m. Tato trať byla úplně první elektrifikovaná a to od samého počátku provozu v roce 1898.
Výhled byl parádní, jak píše jeden průvodce, tak za okny vláčku se odvíjí po celou dobu jízdy hollywoodský film. Cesta trvala cca 35min. Na vrcholu byla veliká restaurace, několik obchůdků, hotel a observatoř a hlavně spousta lidí - turisti i dámy v lodičkách a žabkách :)
Jelikož jsme si chtěli aspoň jeden den užít té vysokohorské turistiky, tak jsem se vydali zpět do Zermattu po vlastních....mělo to trvat dle ukazatelů kolem 4hodin.
Bylo to náročné na kolena - stále z kopce a z kopce.
V kempu nás čekala už jen večeře, kterou jsme si udělali parádní a šup do stanu...dnes už byl postavený a bylo to fajn :)
6.Den
Grande Dixence - pyramidy Euseigne
Dnešní den jsme si dali odpočinkový a jeli jsme k nejvýšší přehradě Grande Dixence v nadmořské výšce 2365 m.n.m. Hráz je vysoká 285m a dlouhá 700m. Přehrada je tak hluboká, že by se do ní mohla ponořit celá Eiffelova věž. Tato přehrada si drží rekord největší tížné hráze (to jsou ty, které tlaku vody čelí pouze vlastní tíhou bez pilířů) na světě. Auto jsme zaparkovali při základně hráze a jelikož pršelo, tak jsme si na hráz vyjeli lanovkou, samozřejmě je možnost jít i pěšky. Nahoře jsme před úplným zahalením hladiny mlhou stihli ještě pár fotek a pak jsme pelášili zpátky k lanovce, neboť se spustil obrovský liják :)
Dnešní den byl vskutku deštivý. Rozhodli jsme se ještě kouknout na zajímavý přírodní úkaz pyramidy Euseigne. Jsou pozůstatkem morény, kterou zde v době ledové zanechal ledovec. Směs hlíny, písku a kemanů byl slisován mezi dva ledovce. Jedinou ochranou těchto pyramid jsou tmavé "čepice" v podobě až 20tun těžkých balvanů, které chrání mnohem dolnější horninu, která je pod nimi. Pokud se některá z věží zúží vliem eroze a balvan-ochránce se skutálí dolů do trávy, tak životnost pyramid se výrazně sníží. Pyramidy jsou vysoké kolem 10-15metrů.
Grande Dixence - pyramidy Euseigne
Dnešní den jsme si dali odpočinkový a jeli jsme k nejvýšší přehradě Grande Dixence v nadmořské výšce 2365 m.n.m. Hráz je vysoká 285m a dlouhá 700m. Přehrada je tak hluboká, že by se do ní mohla ponořit celá Eiffelova věž. Tato přehrada si drží rekord největší tížné hráze (to jsou ty, které tlaku vody čelí pouze vlastní tíhou bez pilířů) na světě. Auto jsme zaparkovali při základně hráze a jelikož pršelo, tak jsme si na hráz vyjeli lanovkou, samozřejmě je možnost jít i pěšky. Nahoře jsme před úplným zahalením hladiny mlhou stihli ještě pár fotek a pak jsme pelášili zpátky k lanovce, neboť se spustil obrovský liják :)
30CH/noc/2os/auto/stan
7.Den
Dalo by se říct, že celou noc pršelo. Ráno jsme čekali, zda vysvitne trošku sluníčko, aby nám aspoň trošku uschly dešťové kapičky na stanu, ale nakonec jsme to vzdali. Zabalili jsme věci a jeli směr Lausanne. Cestou jsme zastavili v městečku Vevey, které bylo při jezeře a prošli se po promenádě.
V lausanne jsme trošku nakoukli do centra, kde byla snad v každé uličce trhy se zeleninou, ovocem a květinami. Jelikož počasí bylo pochmurné, tak jsme se rychle vydali do olympijského muzea v městské části Sous Gare-Ouchy. Je to nejnavštěvovanější muzeum Švýcarska. Vstup do areálu lemuje osm bílých sloupů inspirovaných chrámem boha Dia na Olympii. U vstupu do parku kolem muzea je velikánská terasovitá fontána, která symbolizuje oponu otevírající se nad pamětí Olympiády. V parku byly různé sportovní atrakce a sochy slavných atletiků ( i Emil Zátopek je mezi nimi, některé jsme si stihli projít, ale déšť nás zahnal dovnitř budovy. Uvnitř muzea se za poplatek mohl návštěvník pokochat asi vším, co souvisí s olymoijskými hrami . My jsme ale byli jen v obchůdků se suvenýry. N a břechu jsme zahlédli i monument Eole ve tvaru plachetky, který svým otáčením prozrazuje směr větru.
Dalo by se říct, že celou noc pršelo. Ráno jsme čekali, zda vysvitne trošku sluníčko, aby nám aspoň trošku uschly dešťové kapičky na stanu, ale nakonec jsme to vzdali. Zabalili jsme věci a jeli směr Lausanne. Cestou jsme zastavili v městečku Vevey, které bylo při jezeře a prošli se po promenádě.
V kempu jsme byli kousek od
jezera a vedle nás kempovali asi holanďané, kteří byli strašně puntíčkářští -
všehcno pečlivě uklízeli, utírali a chystali na zítřejší odvoz.
43CH/noc/2os/auto/stan
8.Den
Snídani
jsme si dali na molu u jezera a společnost nám dělaly labutě a kačeny . Labutě
byly tak nebojácné, že si vylezly na schodky a tam seděly ...no a na závěr tak
i něco za odměnu naší štědrosti zanechyly :)
Dnešní
den jsme víceméně celý strávili v Bernu- hlavním městě Švýcarska. Bylo nám
řečeno, že toto město prostě navštívit MUSÍME.
Já
se těšila na medvědy....ale oni tam zrovna nebyli, neboť se rekonstruoval
jejich výběh. No aspoň sme si mohli jejich budoucí domov prohlédnout z blízka -
zevnitř. Poté jsme zamířili po cestičce do kopce a došli růžové zahrady, kde
byl pěkný výhled na celé staré město.
Městem
protéká řeka Aare, kde se prý dá koupat, ale je těké z ní vylézt, jak silný
proud tam je. No naštěstí nebylo počasí na koupání, bo jinak nevím, jak by to
dopadlo:) Procházeli jsme se centrem Starého města - moc se nám líbily uličky
plné obchůdků, které byly v domech vždy ve dvou poschodích - jeden pod úrovní
ulice a druhý lehce nad úrovní - nebo tak nějak to tam bylo:) všude bylo
podloubíčko. Uprostřed ulic při jejich křížení je velká kašna různách
roztodivných tvarů.
V
Bernu mají také orloj - samozřejmě není tak pěkný jako ten pražský.
Prošli
jsme si všehcny doporučené trasy dle průvodce - byli u radnice iparlamentu,
viděli krátkou zubačku, která převážela lenivé obyvatele do kopce. Kopec byl
prudší, ale krátký...cca 200m. Šli jsme i přes houpací most - možná nebyl
houpací, ale houpal se...z něj skákali nějací artisté-blázni do řeky a dělali
synchronně salta:)
Sedli
jsme si na jedno náměstíčko i na kávu a pozorovali okolní ruch.
Oběd
jsme si klasicky dali z vlastních zásob, jako správni češi - v parku, kde si
hráli děti a rodiče (šachy, pinpong, atd.) jsme si vytáhli bagetu a dlaší věci
a jedli.
Při
cestě k našim ubytovatelům Katce a Vojtovi jsme se zastavili ještě u moderního
muzea - Zentrum Paul Klee. Paul Klee je malíř a grafik narozený kousek od
Bernu, podle které e pojmenované toto muzeum ladných křivek.Stavbu navrhl
italský architekt Renzo Piano a má tvar tří vln, které jsou odpovědí na okolní
kopcovitý terén. Do muzea už jsme se nedostali, ale prošli jsme se po okolí. Jak dokládají skici a pracovní modely, největším
zdrojem inspirace byly Pianovi při navrhování mírné kopce a odstíny barev
okolních polí domoviny Paula Klee.
Poté
nás už čekala jen cesta do Pfäffikonu a večeře s Katkou a Vojtou a výhled na
jezero:)
9.Den
Byla
to příjemná změna spát v posteli a mít v ledničce snídani :)
Naši hostitelé byli moc hodní a půjčili nám kola a tak jsme
se mohli projet kolem místního jezera. Jednou jsme vjeli do zákazu vjezdu, ale
to jsme pochopili, až se cestička začala měnit v né příliš sjízdnou a také nás
zastavili dělníci, kteří nám něco vykládali:) Ale naštěstí nás nechali projet a
pak už jsme se více na značky koukali. Katka s Vojtou nám dali tip na pěknou
farmu, kde se dá načepovat čerstvý jablečný mošt.. A to jsme taky udělali. Bylo
to tam moc pěkné - byl tam obchod s farmářskýma potravinama, sazeničkama, byla
tam i restaurace na verandě a uvnitř, hřiště, zvířata, uprostřed na dvoře velké
ohniště a kdoví co ještě. Prostě paráda.
Kolem poledne jsme jeli
vlakem do Zurichu - jezdí opravdu přesně a jsou komfortní. Za necelou
půlhodinku jsme byli ve městě. Koupili jsme si lístek na tramvaj a jeli co
nejdál, abychom se mohli kochat okolím z tramvaje. Jeli jsme přes jednu z
největších tepen města a pak zase zpátky. Poté jsme se procházeli pěšky.
Poseděli u jezera na promenádě, kde jsme poobědvali a krmili místní vodní
zvířectvo. Město pěkné, ale hezčí než Bern rozhodně není:)
Večer jsme si domluvili
sraz s Vojtou, který nás vzal domů do "Fefikonu". Příjemný večer doma:)
10.Den
Ráno
po snídani jsme vyrazili do Luzernu. Zaparkovali jsme kousek od centra od
Spreuerbruecke. Byl to most dřevěný, ale né ten nejslavnější a nejstarší v
Evropě. Prošli jsme se centrem podle navržené trasy v mapce a samozřejmě jsme
byli i na slavném Kapellbruecke s četnými freskami, který v roce 1993 téměř
celý shořel, ale nyní je zrestaurovaný a opět přístupný. Město je pěkné a na
prohlídku stačí cca 3hodinky.
Po
Luzernu jsme měli v plánu jet na pěší túru do pěkné lokality dle doporučení
hostitelů. Ale počasí nám nepřálo a z túry nebylo nic. Lanovka sice jezdila a
mohli jsme si vyjet na kopec, ale museli bychom mít plášťenky.Ale mlha byla
neúprosná, raději jsme do vzdali a jeli pryč.
Zastavili
jsme se k benediktinskému klášteru Einsiedeln. Prošli jsme se nádvořím a
prohlídli si přilehlé stáje, výběhy pro zvířata a nakoukli do kostela. Tento
klášter patří k nejvýznamnějším barokním stavbám v Evropě.
Při
zpáteční cestě do "Fefikonu" jsme se zastavili na kávičku a zákusek
na naší oblíbené farmě:)
11.Den
Tento
den nás čekala už jen cesta domů. A ještě jsme se zastavili pro skoro 10kg
čokolády v jednom obchůdku, kde prodávali nepovedené kousky z místní
čokoládovny:)
V ČR jsem dokonce necelé
2hodiny i řídila:)
